Mlynářské řemeslo je nejen o kvalitních surovinách, ale i o lidském úsilí a pracovitosti. Rádi bychom vám proto formou krátkých rozhovorů postupně představili část našeho týmu. Mlýn Kojetín totiž od výroby až po management stojí na šikovnosti a odhodlání širokého kolektivu lidí, bez kterých by nemohl fungovat. A začneme rovnou u těch nejpovolanějších – Jana Kantorka (jednatele společnosti) a jeho syna Jana Kantorka mladšího (obchodního ředitele).
1) Jak dlouho pracujete v Mlýně Kojetín?
Jan Kantorek:
Do mlýna jsem nastoupil v roce 1992, a to z firmy Tesla Rožnov, kde jsem pracoval v závodě na výrobu součástek systému barevných obrazovek. Takže za těch posledních 27 let se postupně ze strojaře stával mlynář.
Jan Kantorek ml.:
Já ve firmě pracuji od roku 2016, pokud nepočítám letní brigády. Od svých 16 let jsem trávil prázdniny kompletně po celé firmě, ať už na příjmu obilí, v laboratoři, mlýně, nebo jako tichý pozorovatel na schůzkách s našimi stávajícími i potenciálními zákazníky. Tři roky před nástupem do mlýna jsem pracoval v mlýnsko-pekárenské firmě, kde jsem sbíral cenné zkušenosti z oboru.
2) Co se Vám na Vaší práci líbí nejvíce?
Jan Kantorek:
Zajímavé je sledovat, jak firma a celý mlýnský obor funguje jako živý organismus, jak se neustále mění. Bez přestání je vyvíjen tlak na nová technická řešení, modernizaci výrobního procesu, zlepšování pracovních postupů, vzdělávání a podobně. Proto si velmi vážím součinnosti celého kolektivu lidí zapálených pro svou práci. Především díky nim jsme schopni zmíněnému tlaku čelit, a dokonce z něj těžit. Většina lidí tu pracuje po mnoho let, s některými jsem dokonce před 27 lety začínal. Jsem rád, že ta práce nebaví pouze mě, syna a dalších pár jedinců, ale že jsme ucelený svazek lidí, kteří táhnou za jeden provaz, a to jak myšlenkově, tak hodnotově.
Jan Kantorek ml.:
Jedná se o rodinnou firmu, jejíž počátky má na svědomí můj praděda, který se k tomu přičinil už ve třicátých letech minulého století. Následně táta po revoluci převzal mlýn do svých rukou a za těch třicet let tady odvedl neuvěřitelný kus práce. Dnes jsme moderní mlýnský provoz, který je kompletně zainvestován. A právě tato rodinná kontinuita v mlynářském díle mě baví nejvíce. Holt Kojetínský mlýn je mým posláním a za poslední tři roky spolupráce s tátou a celým našim kolektivem se z toho poslání stala velká radost a zábava, ale hlavně odpovědnost vůči našim zákazníkům, zaměstnancům a rodinné tradici.
3) Vzpomenete si na nějaký nejvypečenější moment související s Vaší činností?
Jan Kantorek:
Na nějaký konkrétní případ si nevzpomínám, ale začátky, kdy jsem nepoznal pšenici od žita, a o různých druzích mouk ani nemluvě, byly velmi zajímavé. Dnes se tomu rád zasměju, tehdy mi však bylo pořádně horko, když měl 70 zaměstnanců vést člověk, který nemá absolutně ponětí o oboru. Naštěstí jsem potkal spoustu výborných lidí, od kterých jsem se mohl učit, a společnými silami jsme to zvládli.
Jan Kantorek ml.:
Mně se vybaví jedna letní brigáda, tuším, že to byl rok 2006, která se mi stala legendární. Nad kancelářemi je byt, kde je možné složit hlavu – no a já tam tehdy spal. Ráno jsem si šel uvařit čaj, ale netekla voda. Samozřejmě jsem nechal otevřený kohoutek a následně vytopil celý byt a kancelářské prostory. Odrovnal jsem IT techniku plus vybavení kanceláří. Asi si dovedete představit, jaké to mělo následky. Za celou brigádu jsem si nevydělal ani korunu a dodnes jsem terčem vtípků od kolegů.
4) Jaké pečivo či jiné dobroty z mouky máte nejraději?
Jan Kantorek:
Nejsem typický konzument pekařských výrobků. Z pečiva mám nejraději klobásu nebo pořádný řízek. Ale teď vážně, mám rád kvalitní žitné chleby a raženky.
Jan Kantorek ml.:
Z každodenního pečiva to jsou rohlíky a také ty raženky. Ale nejraději si pochutnám na domácích kynutých buchtách a švestkových koláčích.
5) Pocházíte z Kojetína?
Jan Kantorek:
Pocházím z Rožnova pod Radhoštěm, odkud také kromě pondělí, kdy zde zůstáváme, dojíždím. Těch 80 kilometrů se může zdát hodně, ale je to otázka zvyku. Ráno jezdím poměrně brzo, kdy jsou cesty ještě docela prázdné. Zpět je to sice o něco horší, ale ta hodina a půl není zase taková hrůza. Když pojedete na druhý konec Prahy, najedete sice méně kilometrů, ale časově jste na tom stejně.
Jan Kantorek ml.:
Taky bydlím v Rožnově, takže dojíždím společně s tátou, ale každý po své vlastní ose, protože rozdílná náplň práce nám neumožňuje cestovat společně. Někdy se ve 4:30 ráno po cestě potkáme a stihneme se pozdravit dříve, než v kanceláři. Ano, někomu se může zdát 80 km moc, ale ten čas se dá příjemně využít (např. já se zhlédnul v poslechu audioknih).
